Nosí dárky Ježíšek?

Byla doba, kdy jsme na Ježíška věřili všichni. Psali jsme mu barevné dopisy plné splnitelných i nesplnitelných přání a dávali mu je za okno nebo na balkon. Už několik dní před Štědrým dnem jsme nedočkavě skákali kolem oken a toužili z něj zahlédnout alespoň maličkatý kousíček, a když už jsme konečně pod stromečkem našli přesně to, co jsme od něj chtěli, volali jsme do zasněženého města nebo krajiny: „Děkuji ti, Ježíšku!“ Obdivovali jsme ho, uctívali, milovali. A ve své podstatě ho uctíváme, obdivujeme a milujeme dodnes, i když už dávno víme, že neexistuje. Přináší nám totiž radost a rozzářené oči našich nejmilejších – našich dětí.

 

Už dlouhá léta se vedou diskuze o tom, zda je skutečně vhodné děti od malička mystifikovat myšlenkou o Ježíškovi a později jim bez obalu přiznat, že není, tedy vlastně se přiznat k dlouhodobé a naprosto vědomé lži. Jistě, lhát se přece nemá a zvlášť ne vlastním dětem, to je pravda. Jenže příběh o hodném Ježíškovi, nosícím dárečky dětem na celém světě, je tak krásná! A navíc – vždyť na Ježíška věří přece úplně všechny děti! A být výjimečný možná v tomhle ohledu není právě nejlepší řešení. Takže lhát? Dobrá, ale jako potom dítěti co nejšetrněji sdělit, že je to všechno jenom pohádka?

 

Především je hloupé, že existuje určitá pravděpodobnost, že se dítě o neexistenci Ježíška dozví od někoho jiného, než od vás – tuto pro něj nečekanou zprávu mu může prozradit kamarád ve škole či školce, ale i docela obyčejná reklama, která vás nabádá, abyste svým blízkým k Vánocům koupili právě to a to. A nemusím snad zdůrazňovat, jakou paseku v jeho malé hlavičce může podobná informace udělat. Rodiče jsou totiž pro dítě v tomto věku nezničitelná autorita a jeho by za normálních okolností ani nenapadlo o Ježíškovi pochybovat. Ale když to říkal věrný kamarád? Když to říkali v televizi? Dítě pak hledá řešení, které nikdy nemůže najít. Má se vám svěřit se svým objevem? Nebo mlčet a získávat potají další informace? Většinou se rozhodne pro první možnost a zeptá se vás, zda je pravda to, co slyšel. Potom už je jenom na vás, jak se zachováte. Můžete mlžit a říkat, že je to nesmysl, ale v tom případě riskujete, že až se – a to je nevyhnutelné – dítě jednou pravdu dozví, bude vám mít za zlé, že jste mu kdysi na jeho přímou otázku dali nepravdivou odpověď. Nebo můžete přiznat barvu. Že Ježíšek není. Můžete dodat, že na něj věří jenom malé děti a on už je přece veliký. Zřejmě se s tím vyrovná.

 

stockimages--nosí dárky ježíšekO mnoho lepší varianta je, když se pravdu dítě dozví přímo od vás. Jednou z možností, jak šok ze skutečnosti neexistence Ježíška zmírnit, je odhalovat pravdu postupně. Například jeden rok dítěti oznámit, že Ježíšek má tentokrát opravdu moc práce a nestihl by vám dárky dodat, a proto mu trochu pomůžete a podarujete ho tím, co si přeje, sami. A teprve druhý rok mu pak přiznat, jak je to s Ježíškem doopravdy. V tomto případě se sice pravděpodobně nevyhnete všetečným otázkám, třeba proč Ježíšek nestihne donést dárky právě jemu, jakto, že to nestihne, když jindy všechno stihl, jak budete vědět, co si přeje, když dopis dostal přece Ježíšek a podobně, ale zase budete mít dostatek času připravit si dopředu argumenty. Nehledě na to, že mezi jednotlivými stadii bude rok času na případné vysvětlování.

 

Další variantou, vlastně úplně jednoduchou, je pojmout to celé jako hru. Vysvětlete dítěti, že tak jako mu čtete před spaním pohádky o princeznách, vodnících a zvířátkách, které mluví, je Ježíšek taky taková pohádka, jenom trošku delší. Přiznejte mu, že na Ježíška jste si hráli vy, a kupovali mu dárečky, aby pohádka byla o to krásnější. Řekněte mu, že mu to teď prozrazujete, protože už je velký a vy byste chtěli, aby tu hru na Ježíška hrál odteď taky. Navrhněte, že vždy před Vánoci může vyrobit dárečky pro všechny členy vaší rodiny, dát jim je pod stromeček, a tím se stát na jeden den v roce pohádkovým Ježíškem. Uvidíte, že se chytí. Toto naprosto primitivní, ale v podstatě geniální řešení má hned několik výhod. Především dáte dítěti najevo, že mu důvěřujete, když si myslíte, že už je dost velký na to, hrát si na Ježíška. Což může prohloubit důvěru ve vás, místo aby ji pohřbilo. Skvělé taky je, že výroba dárečků bude pro dítě jednou z jeho prvních opravdových povinností, která ho navíc asi bude i těšit a bavit. A v neposlední řadě: o kouzlo okolo postavy Ježíška nepřijdete úplně. A o to přece jde.

 

Fotografie publikována se svolením Toa55 / FreeDigitalPhotos.net

Fotografie publikována se svolením stockimages / FreeDigitalPhotos.net

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *